The Armenian Poetry Project wishes to congratulate Keith Garebian who recently won the prestigious William Saroyan Medal, awarded by Armenia's Ministry of Diaspora, for contributing to the dissemination of Armenian culture in the Diaspora, prominent achievements in the sphere, and contributions to the relations within Diaspora Armenian communities.
Tuesday, July 30, 2013
Wednesday, July 24, 2013
Յովհաննէս Ասպետ: ԱՆՑԵԱԼՆ ՈՒ ՆԵՐԿԱՆ
Երբ իր սիրական տեսիլքը կը յայտնուի,
Իմ մտապատկերի պաստարին վրայ,
Աչքերս անյապաղ արցունքով կը լեցուի,
Ու թոգերս ջերմ շունչով իրեն կը տենչայ:
Հոգւոյս մէջ կ՝զգամ բռնկումն իր ուժգին,
Անցեալի այդ քաղցր օրերը՝ դիւթական,
Անմիջական հիմաներու կը վերածուին,
Ու դառն հիմաները՝ անցեալներ կ՝ըլլան:
Այս տարօրինակ տարուբերումիս մէջ,
Չեմ գիտեր թէ ուրտեղ պէտք է որ ըլլամ.
Հոգւոյս այս անսահման ովկիանին մէջ,
Դեռ իր հոգեպատկերին յարած կը մնամ:
Յովհաննէս Ասպետ
Իմ մտապատկերի պաստարին վրայ,
Աչքերս անյապաղ արցունքով կը լեցուի,
Ու թոգերս ջերմ շունչով իրեն կը տենչայ:
Հոգւոյս մէջ կ՝զգամ բռնկումն իր ուժգին,
Անցեալի այդ քաղցր օրերը՝ դիւթական,
Անմիջական հիմաներու կը վերածուին,
Ու դառն հիմաները՝ անցեալներ կ՝ըլլան:
Այս տարօրինակ տարուբերումիս մէջ,
Չեմ գիտեր թէ ուրտեղ պէտք է որ ըլլամ.
Հոգւոյս այս անսահման ովկիանին մէջ,
Դեռ իր հոգեպատկերին յարած կը մնամ:
Յովհաննէս Ասպետ
Wednesday, July 17, 2013
Armenian Poetry in Spanish
The Armenian Poetry Project would like to thank Fernando Sabido Sanchez for the Armenian poetry posted in Spanish in his blog. See the Poets of the 21st Century website.
The blog has several thousand entries, and has over a million visitors.
The blog has several thousand entries, and has over a million visitors.
Sunday, July 14, 2013
ԻԳՆԱ ՍԱՐԸԱՍԼԱՆ: ԿԷՏԱԴՐՈՒԹԵԱՆ ՆՇԱՆՆԵՐ
Վարագոյրը բացուեցաւ – կեանք մը սկսաւ
Նախ նոր տող - գլխագիր ըսին
Յետոյ ճամբուն վրայ կեանքին
Քայլ առ քայլ յառաջացանք
«Ստորակէտ»երու քովն ի վեր
Եւ չանդրադարձանք թէ անոնք
Համեստութեան տիպարներն էին
«Կէտադրութեան նշաններ»ուն
«Միջակէտ»ին հետ նոր հանգրուան մը պարզուեցաւ
Մեր առջեւ հսկայ «փակագիծ»եր ցցուեցան
Պայքարեցանք
«Անջատման եւ միութեան գիծեր»ուն նման
Մերթ յաղթեցինք – մերթ պարտուեցանք
Երջանկութիւնն ինչո՞ւ միշտ «չակերտ»ի մէջ էր
Եւ վիշտը միշտ գլխագիր – միշտ «շեշտ»աւոր
«Հարցման նշան»ներու դիմեցինք
Մխիթարուեցանք
Օր եղաւ հրդեհներու մէջէն անցանք – այրեցանք
Բոցերու մէջ «բացագանչական նշան»ներու ապաստանեցանք
«Ե՞րբ - ե՞րբ պիտի սպիանան ձեր վէրքերը» ըսին
«Երբե՛ք» ըսինք
Կիսատ մնացին մեր յոյսերը տողերու աւարտին
«Ենթամնայ» մը դրինք – յաջորդ տողով շարունակեցինք
Մեր մորթին վրայ զգացինք
Մէկ առ մէկ ապրեցանք
«Ապաթարցը – մակակէտը - բազմակէտը»
Անզգալաբար սպառեցինք
Անյագօրէն վատնեցինք
«Կէտադրութեան նշանները» բոլոր
«Վերջակէտը» իր զոյգ աչքերը մեզի սեւեռած
Հոն հեռուն կը սպասէր անհամբեր
«Առիթ մը եւս» ըսինք
«Բութը» եկաւ հասաւ – նոր շունչ մը դարձաւ
Վերջապէս օր մըն ալ
Բոլոր նշաններն անհետացան
«Վերջակէտը» եկաւ կառչեցաւ մեզի
Այն ինչ որ կրցանք ապրիլ կամ չկրցանք
Կեա՞նք մըն էր արդեօք
Թէ ոչ
«Կէտադրութեան նշաններ» ու կաշկանդում մը
Չգիտցանք
Ամբողջ կեանք մը
Գերին դարձանք «կէտադրութեան նշաններ»ուն
Եւ չհասկցանք թէ
Կեանքը «կախման կէտ» մըն էր միայն
«Կախման կէտ» մը իմաստալից կամ անիմաստ
«Կախման կէտ» մը խորհրդաւոր կամ անխորհուրդ
«Կախման կէտ» մը վայրագ ու անգութ
8.7.2013 ԻԳՆԱ ՍԱՐԸԱՍԼԱՆ
Նախ նոր տող - գլխագիր ըսին
Յետոյ ճամբուն վրայ կեանքին
Քայլ առ քայլ յառաջացանք
«Ստորակէտ»երու քովն ի վեր
Եւ չանդրադարձանք թէ անոնք
Համեստութեան տիպարներն էին
«Կէտադրութեան նշաններ»ուն
«Միջակէտ»ին հետ նոր հանգրուան մը պարզուեցաւ
Մեր առջեւ հսկայ «փակագիծ»եր ցցուեցան
Պայքարեցանք
«Անջատման եւ միութեան գիծեր»ուն նման
Մերթ յաղթեցինք – մերթ պարտուեցանք
Երջանկութիւնն ինչո՞ւ միշտ «չակերտ»ի մէջ էր
Եւ վիշտը միշտ գլխագիր – միշտ «շեշտ»աւոր
«Հարցման նշան»ներու դիմեցինք
Մխիթարուեցանք
Օր եղաւ հրդեհներու մէջէն անցանք – այրեցանք
Բոցերու մէջ «բացագանչական նշան»ներու ապաստանեցանք
«Ե՞րբ - ե՞րբ պիտի սպիանան ձեր վէրքերը» ըսին
«Երբե՛ք» ըսինք
Կիսատ մնացին մեր յոյսերը տողերու աւարտին
«Ենթամնայ» մը դրինք – յաջորդ տողով շարունակեցինք
Մեր մորթին վրայ զգացինք
Մէկ առ մէկ ապրեցանք
«Ապաթարցը – մակակէտը - բազմակէտը»
Անզգալաբար սպառեցինք
Անյագօրէն վատնեցինք
«Կէտադրութեան նշանները» բոլոր
«Վերջակէտը» իր զոյգ աչքերը մեզի սեւեռած
Հոն հեռուն կը սպասէր անհամբեր
«Առիթ մը եւս» ըսինք
«Բութը» եկաւ հասաւ – նոր շունչ մը դարձաւ
Վերջապէս օր մըն ալ
Բոլոր նշաններն անհետացան
«Վերջակէտը» եկաւ կառչեցաւ մեզի
Այն ինչ որ կրցանք ապրիլ կամ չկրցանք
Կեա՞նք մըն էր արդեօք
Թէ ոչ
«Կէտադրութեան նշաններ» ու կաշկանդում մը
Չգիտցանք
Ամբողջ կեանք մը
Գերին դարձանք «կէտադրութեան նշաններ»ուն
Եւ չհասկցանք թէ
Կեանքը «կախման կէտ» մըն էր միայն
«Կախման կէտ» մը իմաստալից կամ անիմաստ
«Կախման կէտ» մը խորհրդաւոր կամ անխորհուրդ
«Կախման կէտ» մը վայրագ ու անգութ
8.7.2013 ԻԳՆԱ ՍԱՐԸԱՍԼԱՆ
Saturday, July 13, 2013
L'affice Rouge
L'Affiche rouge is a song from the album Les Chansons d'Aragon (1961) by Léo Ferré. Its lyrics are based on the poem Strophes pour se souvenir (Strophes to help you remember) which Louis Aragon wrote in 1955 for the inauguration of a street in the 20th arrondissement in Paris, named "rue du Groupe Manouchian" in honor of 23 members of the FTP-MOI executed by the Nazis in the Mont-Valérien. The affair became known by the name of the Affiche rouge ("Red Poster") because the Germans plastered Paris in the spring of 1944 with thousands of red posters denouncing the Resistants. The poem paraphrases Missak Manouchian's last letter to his wife.
L'Affiche rouge Vous n'avez réclamé la gloire ni les larmes Ni l'orgue, ni la prière aux agonisants Onze ans déjà, que cela passe vite onze ans Vous vous étiez servi simplement de vos armes La mort n'éblouit pas les yeux des partisans. Vous aviez vos portraits sur les murs de nos villes Noirs de barbe et de nuit, hirsutes, menaçants L'affiche qui semblait une tache de sang Parce qu'à prononcer vos noms sont difficiles Y cherchait un effet de peur sur les passants. Nul ne semblait vous voir Français de préférence Les gens allaient sans yeux pour vous le jour durant Mais à l'heure du couvre-feu des doigts errants Avaient écrit sous vos photos " Morts pour la France" Et les mornes matins en étaient différents. Tout avait la couleur uniforme du givre À la fin février pour vos derniers moments Et c'est alors que l'un de vous dit calmement: "Bonheur à tous, bonheur à ceux qui vont survivre Je meurs sans haine en moi pour le peuple allemand." "Adieu la peine et le plaisir. Adieu les roses Adieu la vie. Adieu la lumière et le vent Marie-toi, sois heureuse et pense à moi souvent Toi qui vas demeurer dans la beauté des choses Quand tout sera fini plus tard en Erevan." "Un grand soleil d'hiver éclaire la colline Que la nature est belle et que le coeur me fend La justice viendra sur nos pas triomphants Ma Mélinée, ô mon amour, mon orpheline Et je te dis de vivre et d'avoir un enfant." Ils étaient vingt et trois quand les fusils fleurirent Vingt et trois qui donnaient le coeur avant le temps Vingt et trois étrangers et nos frères pourtant Vingt et trois amoureux de vivre à en mourir Vingt et trois qui criaient "la France!" en s'abattant. |
The Red Poster You demanded neither glory nor tears Nor organ music, nor last rites Eleven years already, how quickly eleven years go by You made use simply of your weapons Death does not dazzle the eyes of partisans. You had your pictures on the walls of our cities Black with beard and night, hirsute, threatening The poster, that seemed like a bloodstain, Using your names that are hard to pronounce, Sought to sow fear in the passers-by. No one seemed to see you French by choice People went by all day without seeing you, But at curfew wandering fingers Wrote under your photos "Fallen for France" And it made the dismal mornings different. Everything had the unvarying colour of frost In late February for your last moments And that's when one of you said calmly: "Happiness to all, happiness to those who survive, I die with no hate in me for the German people. "Goodbye to pain, goodbye to pleasure. Farewell the roses, Farewell life, the light and the wind. Marry, be happy and think of me often You who will remain in the beauty of things When it will be all over one day in Erevan. "A broad winter sun lights up the hill How nature is beautiful and how my heart breaks Justice will come on our triumphant footsteps, My Mélinée, o my love, my orphan girl, And I tell you to live and to have a child." There were twenty-three of them when the guns flowered Twenty-three who gave their hearts before it was time, Twenty-three foreigners and yet our brothers Twenty-three in love with life to the point of losing it Twenty-three who cried "France!" as they fell. |
Sunday, July 07, 2013
Lory Bedikian featured in Southern California poetry site
Click here to watch the poet Lory Bedikian read from her recent award winning book, "The Book of Lamenting"
Monday, July 01, 2013
ՀԱՄՕ ՍԱՀԵԱՆ: ՇԱԲԹՈՒԱՆ ԲԱՆԱՍՏԵՂԾՈՒԹԻՒՆԸ ՓՆՏՌՈՒՄ ԵՍ ԴՈՒ
Փնտռում ես դու ինչ-որ յանցանք,
Հեգնում ես ինձ ու չես ներում,
Բայց կայ ինչ-որ մի կարեկցանք
Քո հեգնական ժպիտներում:
Բայց կայ ինչ-որ մի կարեկցանք
Քո հեգնական ժպիտներում:
Հեգնում ես ինձ ու նախատում,
Բորբոքում ես կռիւ ու վէճ,
Բայց կայ ինչ-որ մի քաղցրութիւն
Քո դառնագին խօսքերի մէջ:
Բորբոքում ես կռիւ ու վէճ,
Բայց կայ ինչ-որ մի քաղցրութիւն
Քո դառնագին խօսքերի մէջ:
Ա՜խ, յօնքերդ ես յաճախ կիտում,
Նայում ես ինձ այնպէս մռայլ,
Բայց կայ ինչ-որ քնքշութիւն
Քո անողոք դէմքի վրայ:
Նայում ես ինձ այնպէս մռայլ,
Բայց կայ ինչ-որ քնքշութիւն
Քո անողոք դէմքի վրայ:
Յաճախ այնպէս խայթում ես դու,
Սրտիս այնպէս վիշտ ես բերում,
Բայց կայ ինչ-որ մտերմութիւն
Քո այդ օտար հայեացքներում:
Սրտիս այնպէս վիշտ ես բերում,
Բայց կայ ինչ-որ մտերմութիւն
Քո այդ օտար հայեացքներում:
Մերթ փարւում ես ինձ հովի պէս,
Մերթ հողմի պէս ինձ չարչարում,
Ա՜խ, երբ այդպէս շոյել գիտես,
Էլ ինչո՞ւ ես ցաւ պատճառում:
Մերթ հողմի պէս ինձ չարչարում,
Ա՜խ, երբ այդպէս շոյել գիտես,
Էլ ինչո՞ւ ես ցաւ պատճառում: